Podnikatelé jsou tu od toho, aby podnikali. Tedy aby pracovali, a to v podstatě podobně jako zaměstnanci, pouze s tím rozdílem, že si sami určují, co a jak se bude v jejich práci dít, a také za to nesou veškeré důsledky, k nimž jejich počínání povede. Což znamená pro takové podnikatele jak možnost mít se skvěle, tak i riziko, že to možná zase až takový zázrak nebude. A že může být i opravdu hodně zle.

Když podnikatel podniká, dělá si vlastně cokoliv, co se mu zlíbí, samozřejmě pokud to neodporuje nějakým zákonům či předpisům. A obvykle očekává, že se mu za to dostane finanční satisfakce. Že bude mít spoustu nebo aspoň dost peněz, které si tím vydělá a které mu tu žádný zaměstnavatel nemůže upřít, protože si přece šéfuje sám.

Jenže taková situace někdy také nenastane. Někdy soukromý podnikatel sice pracuje, ale co z toho má? Třeba také nic. Nebo dokonce dluhy. A to pochopitelně není žádoucí, kvůli tomu se nikdo do podnikání nepouští. Jenže se to tak někdy zkrátka sejde.

A co dělají soukromí podnikatelé, když jsou na tom právě mizerně? Obvykle to řeší tím, že si někde peníze půjčí, aby to nějak zvládli. A když je jim půjčka poskytnuta, také to zvládat mohou.

Jenže co když někde podnikateli řeknou, že má příliš nízké příjmy, že jeho registry dlužníků a třeba i další aspekty nevzbuzují dostatečnou důvěru na to, aby mu půjčili, a že tedy prostě půjčku nedostane? Pak je tu pro dotyčného přinejmenším ještě hypotéka bez příjmu, na kterou je i v případě mnoha hodně neúspěšných žadatelů spolehnutí. A to proto, že u ní nejde ani tak o výši příjmů žadatele nebo jeho registry dlužníků, ale o to, aby byly půjčené peníze zajištěny zástavou nemovitého majetku.

Podnikatel tak nabídne nemovitost a nebankovní společnost půjčí peníze. A všichni jsou spokojení. Tedy pokud si samozřejmě podnikatel půjčí tak, aby dokázal svůj dluh později i splatit.